Tesařské, klempířské a pokrývačské práce od ROGAT jsou sázkou na jistotu
Budete-li v okolí Uherského Hradiště hledat firmu se střechařskou specializací, pak bezpochyby narazíte na Rogat, s. r. o. Nejde o žádného nováčka, historie firmy začíná v 90. letech minulého století a za více než dvacet let se vyprofilovala v profesionálního dodavatele komplexních služeb v oblasti tesařských, klempířských, pokrývačských a stavebních prací. O historii i současnosti jsem si povídala s jejím majitelem, panem Štěpánem Gabrielem.
Rozhovor se Štěpánem Gabrielem ze společnosti ROGAT
Jako vyučený tesař opustil v roce 1985 učiliště Pozemních staveb Gottwaldov, a když se za pár let změnily podmínky, vycítil příležitost a rozhodl se dělat sám na sebe. O svých začátcích říká: „Zkušeností jsem neměl moc. Z učiliště jsme byli připraveni především jako pomocná síla pro betonáře a o krovech jsem věděl málo. Naštěstí se tady na Slovácku vždycky dělaly fušky, a kdo měl chuť a bavilo ho to, tak ho chlapi brávali s sebou. Tam jsem se vše naučil. Další obrovskou školou bylo, když jsem v devadesátých letech začal jezdit do Německa. Vždy je to o chtění a o lidech, které člověk potká a co si od nich vezme.“
Byl někdo, kdo Vás ovlivnil?
„Bylo to pár starších chlapů jak v Pozemních stavbách, tak i později, když jsme začali dělat soukromě a k nimž jsme jezdívali na rady. Taky jsme je brávali s sebou na stavby, aby si v důchodu přivydělali a zažili folklór, který se stavěním souvisí. To znamená, že když se práce dodělá, tak se posedí a spokojenost se mezi lidmi rozloží. Tohle se dnes bohužel téměř ztratilo. Vše je více komerční a spokojenost jaksi chybí.“
Co Vás baví?
„Baví mě technické věci a mám radost z toho, když vznikají zajímavé stavby. A ničí mě flegmatický přístup lidí, kteří dokážou zkazit to dobré, co pár lidí vyprodukovalo. Na to jsem vyloženě alergický.“
Najdou se zajímavé stavby i v portfoliu firmy Rogat?
„Živí nás sice ‚metry‘, ale oslovují mě výzvy. Dá se říci, že se trošku specializujeme na památkové objekty, sakrální stavby a zajímavé věci. To ale znamená, že se pořád musíme učit. Každý rok přichází jedna či dvě nové technologie, hlavně v oblasti stavební chemie, a s tím musíme držet krok. Velkým pomocníkem nám v tom jsou odborné časopisy a internet. Trh nechce, abychom takříkajíc dodávali zadní kolo od auta, ale celé auto. To znamená, že jsme začínali jako tesaři, pak jsme začali pokrývat, pořídili jsme si klempíře. Dneska děláme i hydroizolace, klademe podlahy, realizujeme fasády a pronikli jsme do stavařiny natolik, že stavíme rodinné domy celé. Trend směřuje k tomu, že chlapi musejí být univerzální.“
Jak univerzální v tom případě musí být majitel firmy?
„Z původního řemeslníka z praxe se učím řídit firmu, a to tak nějak za pochodu. Učím se zvládat marketing, obchod i umění jednání se zákazníky. Takže se učím pořád a asi to nikdy neskončí.“
Na čem aktuálně pracujete?
„Realizujeme půdní nástavbu na obecním úřadě ve Vrbicích, v Uherském Hradišti zase za provozu opravujeme vyhořelou halu Kovomarketu. Jedná se o ocelařinu, která zahrnuje vyrobení a osazení ocelových vazníků a jejich opláštění. Připravena je výstavba bytového domu, kde ale ze sousedního domu trčí římsa, takže prvním krokem bude stavba lešení, odstranění římsy a vytvoření batikového žlabu. Lešení stavíme skoro vždy, protože se držíme zásady, že kdo může slušně stát, ten může i slušně a kvalitně dělat. Ve Zlíně jsme dokončili rekonstrukci třicet let staré střechy, kde se doplňovaly izolace a pokládala nová plechová krytina. Práce je tedy dost a je pestrá.“
Na kterou z Vašich zakázek jste nejvíc pyšný?
„Asi na hotel Olympia v Mariánských lázních, kde jsme dělali ocelovou konstrukci, dřevěný krov a opláštění v titanzinku. Bylo to náročné, protože to bylo daleko a byla to stavba technologicky zajímavá, přesto se povedla. Vzpomínám i na kostel v Boršicích, odkud pocházím. Byli jsme rádi, že jsme získali a realizovali zakázku doma. Jako další bych připomněl drobňučké stavbičky v Mařaticích Šlo o nástavbu vinného sklepa, kde jsme si vyhráli s římsičkami. Z toho mám dobrý pocit a rád na to vzpomínám. Bylo to i díky komunikaci s investorem, se kterým společně jsme vše vymýšleli a tvořili. Takové stavby nejsou rozpočtově nejzajímavější, ale jsou srdcové Je to něco jiného než třeba stavba průmyslové haly, kde jde o metry a je ekonomicky výhodná, ale zážitky z toho stavění nejsou.“
Vaše podnikání tedy nemá jen čistě ekonomický rozměr?
„Musí nás to živit a musí to samozřejmě být v plusových číslech. Ale jsou i stavby, které děláme jen jako brigádu, pro radost a z přesvědčení. K takovým patří třeba tesařská konstrukce pro pověšení zbylých zvonů v kostelní věži v Boršicích. Ne všechno se musí dělat za peníze.“
Kolik lidí při tomto altruismu firma uživí?
„Firma má dnes dvacet zaměstnanců, přípraváře, účetního, syn dělá nákupčího a skladníka v jednom, pracuje zde i manželka Politiku máme takovou, že když už jsme si lidi vychovali a stojí nám za to, tak by byla škoda je ztratit jen proto, že pro ně nemáme práci. Proto jsme pořídili halu, kde se dá topit a pracovat na předvýrobě, tak abychom ani na zimu nemuseli nikoho propouštět.“
Z čeho vznikl název firmy Rogat?
„Byly to iniciály zakládajících členů – Martina Rokyty, Štěpána Gabriela a Franty Tvrdoně. Po osmi letech se toto uskupení sice rozpadlo, ale název zůstal. Stejně jako my jsme zůstali kamarádi a naše vztahy zůstaly dobré. Navíc jsme byli tak silní a měli tak zdatné pracovníky, že mnozí dnes mají sami velmi úspěšné firmy. Těm je Rogat vlastně matkou, ze které vzešly. S nikým se ale nerozcházíme ve zlém, naopak, i nadále si pomáháme.“
Nemáte obavy, že si takto sami vypěstujete konkurenci?
„Tomu se neubráníte. Snažím se to vidět pozitivně, že společně můžeme udělat práce víc, když se známe a dohodneme se.“
Máte v rodině pokračovatele?
„Syn je vystudovaný statik, ale zkušenosti sbírá jinde. Přece jen jsme malá firma s omezeným rozsahem realizací, takže u nás by zakrněl. Ale i tak je firma založená na rodině, pracuje zde bratr, manželka a další syn. Stavařina se nám tak táhne životem jako červená nit a nejde striktně oddělit soukromí a práci. I vztahy mezi obchodními partnery a přáteli jsou tak propojené, že se dá těžko říci, kdy mluvíme o práci a kdy o něčem jiném.“
Je tedy Vaše práce i Váš koníček?
„Baví mě to, živí mě to, ale někdy mi vadí, že času musím firmě dávat tolik. Někdy i víc, než bych chtěl. Jenže to občas prostě je potřeba, a tak nepřemýšlím a jdu, protože práce se musí udělat.“
Zcela netypicky na dnešní dobu z Vás vyzařuje vyrovnanost a pozitivní nálada Co byste poradil ostatním, aby dosáhli téhož?
„Všechno je o lidech a o dlouhodobé spolupráci. Novým lidem říkám, že naše spolupráce bude trvat do té doby, dokud bude pro obě strany výhodná. Takže když se jim přestane líbit, měli by za mnou přijít, a buď to dokážeme nějak srovnat, nebo spolu sice půjdeme na pivo, ale už spolu nebudeme dělat byznys. Také já, když budu chtít nějakou změnu, tak to vyřešíme tady. Tady to vzniklo, tady to skončí. Snažím se věci dělat tak, aby lidé měli motivaci pracovat.“
Usilujete o spokojené zaměstnance. Jste spokojen i Vy?
„Myslím, že na okrese, v republice i v zahraničí je dost staveb na to, abych měl být na co pyšný. Ovšem trochu nespokojenost je potřeba, aby byla motivace věci zlepšovat. Ke spokojenosti přispívá, že udržujeme dobré vztahy s investory a rádi potkáváme své zákazníky, protože se nemáme za co stydět I oni potkávají rádi nás, a tak si myslím, že to je správně nastavené.“
Vydáno 05.02.2016
68 Zhlédnutí