Obecní úřad Velké Kunětice.
Spíše německý název Kunzendorf napovídá, že šlo původně asi o Konrádovu ves; pravděpodobné je však také spojení s českým osobním jménem Kuňata. Přívlastek Velké (Gross) se začal užívat postupně k odlišení od Suchých Kunětic (dnes Konradów v Polsku), zejména po rozdělení Slezska roku 1742. K obci patřily osady Strachovičky (německy Strachwitzthal) a Františkov (Franzberg) a o samotě ležící dřívější celnice Výhled (Gucke). Celá obec byla v roce 1976 připojena k Supíkovicím, ale v roce 1990 se opět osamostatnila. Původním znamením obce bylo srdce, z něhož vyrůstaly tři květiny; později rytec typáře připojil ještě dvě dole překřížené ratolesti.
Kunětice se sice objevují prvně z listiny z roku 1284, ale byly založeny zcela zřejmě již mnohem dříve. Byly zde asi dva dvory, které se později staly základem dvou relativně samostatných částí Kunětic.
Velké Kunětice jsou umístěny severně od Jeseníku, při státní hranici s Polskem, do roku 1945 s Německem. Ves se táhne od jihu k severu kolem místních komunikací, které vedou od Písečné přes Supíkovice k státním hranicím, kde je přetíná téměř kolmo silnice z Mikulovic do Vidnavy. Katastr o rozloze 981 hektaru se v severní části při státní hranici pozvolna sklání do roviny podél řeky Nisy, kdežto do jeho jižní části zasahují poslední severní svahy výběžku Rychlebských hor, tzv. Sokolského hřbetu mezi Jeseníkem a Žulovou. Střední nadmořská výška obce je 340 m.
Z památek je cenný zdejší kostel sv. Alžběty, který sice podle tradice patří ke nejstarším na Jesenicku, ale byl mnohokráte přestavován, nejvíc v první polovině 19. století; památkově chráněna je i brána a ohradní zeď hřbitova. Zdejší zámeček je vlastně jen součást dvora, který byl postaven někdy kolem poloviny 18. století. U zámečku jsou zachovány dvě bývalé šachtové vápenky z druhé poloviny 19. století.