Historie Rudy nad Moravou
Pod latinským názvem Ferreus Mons ("Železná hora") se vesnice objevuje v pramenech od počátku 14. století. Již tehdy zde byl kostel a fara, jež od roku 1350 náležela k nově vytvořenému biskupství v Litomyšli. Ruda tehdy zřejmě příslušela k zábřežskému panství pánů ze Šternberka. V roce 1397 byla markrabětem spolu s dalšími osmi vesnicemi udělena Petrovi z Kravař a tehdy se začal vytvářet zárodek budoucího rudského panství. Jeho majiteli byli od roku 1447 Tunklové z Brníčka, v letech 1508-1512 Mikuláš Trčka z Lípy a téměř do konce 16. století páni z Boskovic. V roce 1596 kupoval rudské panství, které bylo vyděleno ze zábřežského panství a tvořilo jej 17 vesnic, majitel Velkých Losin Jan ml. ze Žerotína. Další majitel Bernard ze Žerotína postavil v Rudě počátkem 17. stol. renesanční zámek. Po porážce na Bílé hoře bylo panství zkonfiskováno a v roce 1622 získal rudské panství Karel z Lichtenštejna.
Za nových majitelů se stal zámek jen sídlem hospodářské správy. V průběhu třicetileté války bylo panství značně poničeno, zámek přišel o většinu vybavení, a to co zůstalo, odvezli nebo zničili v roce 1643 Švédové. Od té doby má zámek nevalnou pověst panského německého úřednictva. Po první světové válce je znárodněn, je v něm zřzena škola a slesní správa.
Jak obec ke svému jménu přišla:
České jméno obce je spojeno s ložisky železné rudy, která se v okolí kdysi v minulosti těžila. Přívlastek "nad Moravou" byl k názvu přidán v roce 1880, aby byla vesnice odlišena od jiných lokalit stejného jména. Dolování rudy připomíná také postava horníka při práci, zobrazená na obecní pečeti ze 17. stol. Složitý národnostní vývoj vedl v roce 1896 k rozdělení na dvě samostatné obce, českou Horní Rudu a německou Dolní Rudu. Po I. světové válce byly obce v roce 1920 opět sloučeny.
Historické zajímavosti:
V katastru obce se nachází vzácná památka, kterou je čtyřkřídlý patrový zámek z roku 1610 s ohradní zdí, dílo pozdně renesanční architektury. Je uzavřen arkádovým nádvořím a hranolovou vestavěnou věží.
Empírový komplex bývalého lihovaru se dochoval v původní dispozici z první poloviny 19. stol. Funkční a urbanistickou součástí bývalého lihovaru je dům čp. 72 z první třetiny 18. stol.
Památkou empírové architektury je také dům čp. 3 z roku 1818.
Památkově chráněny jsou barokní socha Panny Marie z roku 1715, sousoší sv. Josefa Pěstouna z roku 1729, klasicistní sousoší sv. Jana Nepomuckého z roku 1789 a empírové rustikální sousoší Kalvárie z roku 1825.
Architektonickou dominantou obce je kostel sv. Vavřince.