Obecní úřad Tučín.
Nejstarší písemná zmínka o Tučíně pochází z roku 1351. Podle zápisu v zemských deskách prodali Tobiáš a Beneš ze Štrálku urozeným mužům Janovi a Drslavovi, bratřím z Kravař, a jejich dědicům, čtyři lány se vším příslušenstvím, které drželi ve vsi Tučíně. V roce 1371 směnil Vok z Kravař vsi Pavlovice a cokoliv měl v Prusínkách a v Tučíně ony čtyři lány za statky Paršovice, Valčovice a Rakov patřící Ješkovi Hromadovi z Horky.
Mezi významnější majitele patřili ve 14. století pánové z Nákla, v 15. století Vilém z Pernštejna získal od Viktorína Bavora z Holovic svobodnou vůli na list od českého krále Jiřího Poděbradského svědčící na sto kop grošů na půl vsi Tučína a tím se část obce stala součástí pernštejnského majetku soustředěného kolem měst Lipníka a Hranic.
V polovině 16. století prodali Perštejnové helfštýnské panství Půtovi z Ludanic, a to včetně části Tučína, krátce byl majitelem této části obce i pan Petr Vok z Rožmberka s Kateřinou z Ludanic. V roce 1636 měl v obci 8 poddaných i Karel starší ze Žerotína.
Před třicetiletou válkou patřil jeden díl obce k panství domaželickému, druhý díl k panství želatovickému, třetí díl tvořil svobodný dvůr.
V roce 1795 koupil panství přerovské, přestavlcké a želatovické s Tučínem hrabě Antonín Alexandr z Magnisů a v držení tohoto rodu zůstalo až do roku 1917, kdy je hrabě Antonín Magnis prodal agrární bance.
Z pohrom, které postihly obec lze vzpomenout v roce 1853 velký požár, při němž vyhořelo půl vesnice, v roce 1866 epidemii cholery, která si vyžádala v obci 28 obětí a v roce 1910 silnou větrnou smršť, která zničila větrný mlýn z roku 1743.
V roce 1913 byl do vsi zaveden elektrický proud a následně i zřízena telefonní stanice.